Vtipy o škole

Učitelka se ptá: "Jestlipak víte, děti, jak se říká tomu, co by chtěl a nemůže?" "Impotent!" "Správně, děti. A jestlipak víte, jak se říká tomu, co může a nechce?" "Tak já vám to tedy povím, děti. Hajzl je to, hnusnej sobeckej hajzl!"

majdy

Přišla paní učitelka do třídy a říká:
"Dnes budeme mít test z přírodovědy o tom, co nám dávají zvířata.
Tak třeba ty, Honzo: Co nám dává pštros?"
"Peří."
"Dobře. Teď ty, Šimone: Co nám dává slepice?"
"Vajíčka."
"Správně. A co ty, Vašku: Co nám dává kráva?"
"Domácí úkoly."

jirina57

Co je panika?
Je to emocionální, chaotické vybočení člověka z normálního, racionálního uvažování, pod tlakem určité hrozby nebo výjimečnosti.
Má k ní náchylnost, z pudu sebezáchovy, téměř každý člověk. Každý pak v jiné míře.
Přihlásí se jeden chytrý žák a oponuje učiteli:
Pa-
je předpona, mající význam - nepravý, falešný, lživý.
A "nika" je výklenek ve zdivu.
Čili "panika" je nepravý či falešný výklenek ve zdivu, třeba iluzívně malovaný.
Načež mezi ostatními žáky vyvolal velký emotivní rozruch a v klidu nezůstal ani pan učitel.

Litarts

Sedí hladoví studenti na koleji a dumají: "Co takhle začít chovat prase?" "Ti hrabe, vole?
Co ta špína? A ten smrad?" "Ale zvykne si ..."

majdy

Kdo umí, umí,
kdo neumí
a) čumí
b) mučí
c) mlčí
d) učí
Učitelka rozdala žákům lístky s tímto textem, aby v něm zatrhli jednu
z variant a čitelně se podepsali.
Když si potom lístky prohlížela, s hrůzou zjistila, že na všech byla zatržená poslední varianta a žádný nebyl podepsaný.

Litarts

Profesor přednáší studentům na filosofické fakultě dějiny filosofie.
Seznamuje studenty s dílem významných filosofů od starověku
po dnešek. Ke svým odborným a obšírným výkladům připojí také,
že vlastně každý člověk může být filosofem, dokud nepromluví.
Jeden ze studentů potom u zkoušky na otázky pana profesora
neodpovídá a zarytě mlčí. Pan profesor po chvíli zkoušku ukončí
s konstatováním, že student nebyl připraven a nechť se zapíše
na další zkušební termín.
Načež ve své obhajobě promluvil i student:
Pane profesore, učíte nás být filosofy, proto jsem mlčel.

Litarts

Žáček skřípe na housle, jeho učitel už to nemůže poslouchat a chce žáčka vyloučit ze školy pro nedostatek talentu.
Ukazuje mu, jak má držet housle, smyčec, správně číst noty a kde jejich tóny najít na hmatníku nástroje.
Maličký Paganini se ale rychle zlepšuje, noty čte stále lépe a jejich tóny hraje stále přesněji.
Učitel ho chválí, jak se dobře učí, a zadává mu těžší a těžší skladby.
Potom již také hrají splolu v duetu a situace role´učitel-žák´se pomalu obrací.
Žák začíná zahambovat svého učitele virtuozitou a ten už toho začíná mít dost.
Paganini ukazuje učiteli, jak má správně držet housle, číst noty, kde jejich tóny najít na hmatníku a jak je správně hrát.
Učitel je rudý vzteky a oboří se na žáka:
Tak kdo je tady učitel a žák, já a nebo ty?
Paganini mu odpoví:
Vy jste byl můj učitel a já váš nenadaný žák. Teď jsem učitel já a vy můj žák. A pokud se nebudete zlepšovat, tak vás vyloučím ze své školy pro nedostatek schopností.
To ale už učitel neunesl a Paganiniho vyloučil ze školy pro nenapravitelný nedostatek talentu.

Litarts

Cvičení z češtiny pro pokročilé,
vyslov plynule a hbitě:

Nejneobhospodařovávatelnějšími jsou pozemky lidské.
Nenaolejuje-li si ji Julie sama, naolejuji jí ji sám.
Strč prst skrz krk, žádné krk a ani mrk.
Třistatřicettři stříbrných střech přeletělo třistatřicettři křepelek.

Litarts

Nejlepší obrana je útok, poučuje Spejbl Hurvínka.
Ano taťuldo, napsal jsem to ve škole na tabuli a dostal jsem poznámku.
A když jsem se bránil útokem, dostal jsem dvojku z chování.
No, a když jsem se zase bránil útokem, půjdu prý do polepšovny.
Cože, tak to já tě tam půjdu bránit útokem.
Já jsem věděl, taťuldo, že mi všude budeš oporou.

Litarts