Náboženské vtipy

Potřebuji od nějakého křesťana poradit ohledně několika speciálních zákonů a způsobu, jak je dodržovat.

Za prvé: Když u oltáře obětuji býka jako zápalnou oběť, vím, že je to libá vůně pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problémem jsou moji sousedé. Tvrdí, že je to nelibá vůně pro ně. Mám je jako své přátele zavrhnout?

Za druhé: Rád bych prodal svou dceru do otroctví, jak to dovoluje Druhá kniha Mojžíšova (Exodus 21,7). Jakou přiměřenou cenu bych dnes podle Vašeho názoru měl za ni chtít?

Za třetí: Vím, že se nesmím dotknout žádné ženy, je-li ve stavu menstruační nečistoty (Leviticus 15,19-24). Problém je v tom, jak se to o ni dovědět. Zkoušel jsem se ptát, ale většina žen reaguje na dotaz podrážděně.

Za čtvrté: Leviticus 24,44 ustanovuje, že mohu vlastnit otroky, muže i ženy, získám-li si je ze sousedních národů. Jeden přítel má za to, že se to vztahuje na Němce a Rakušany, ale na Poláky a Slováky ne. Proč nesmím vlastnit Poláky nebo Slováky?

Za páté: Mám souseda, který o sobotách vždycky pracuje. Exodus 35,2 jasně stanoví, že musí zemřít. Znamená to pro mě morální závazek, abych ho vlastnoručně usmrtil?

Za šesté: Jeden můj přítel si myslí, že i když pojídání všeho, co nemá ploutve a šupiny, jako mušlí a humrů (Leviticus 11,10) je prezentováno jako hodné opovržení, je to ohavnost menší než homosexualita (Leviticus 18,22). Mně se to ale tak nejeví. Můžete mi to nějak víc objasnit?

Za sedmé: Leviticus 21,20 praví, že se nesmím přiblížit k Hospodinovu oltáři, jsou-li mé oči stiženy nějakou nemocí. Přiznávám, že nosím brýle. Musí můj zrak být dokonalý, anebo se na tohle dá použít nějaká obezlička?

Za osmé: Většina mých mužských přátel si dává stříhat vlasy i přistřihovat vousy, přestože to Leviticus 19,27 jednoznačně zakazuje. Jakou smrtí mají sejit?

Za deváté: Podle Leviticu 11,6-8 vím, že dotknu-li se kůže mrtvého vepře, budu nečistý. Smím hrát kopanou míčem z vepřovice, když si navléknu rukavice?

Za desáté: Strýc má statek. Proviňuje se proti Leviticu 19,19, protože osívá totéž pole dvojím druhem semene. Navíc nosí jeho žena šaty utkané z dvojího druhu vláken (bavlna + polyester). On nadto často zlořečí a rouhá se. Je opravdu zapotřebí té námahy se svoláním cele vesnice, abychom je ukamenovali? (viz Leviticus 24,10-16) Nestačí, když je formou drobného rodinného obřadu upálíme, jako se to dělá s těmi, kdo se vyspí s tchyní? (Leviticus 20,14)

Děkuji za zodpovězení otázek.

blázen29

Co řekl bůh, když stvořil muže?
"Určitě bych to zvládl i líp."

Co řekl bůh, když stvořil ženu?
"Tak ne."

blázen29

Při poslední večeři Ježíš vzal chléb a prohlásil: "Tento chléb je moje tělo, jezte."
Poté vzal víno a prohlásil: "Toto víno je moje krev, pijte."
Jako třetí vzal sklenici mléka, na což se na něj podíval Petr a řekl: "Víš co, Ježíši? S tímhle běž do prdele!"

blázen29

Ateista rybaří na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadne lochnesská příšera.
Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu.
Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla.
On v úděsu zařval: "Ach, Bože, pomoz mi!"
Z nebe se ozve hromový hlas: "Myslel jsem, že ve mě nevěříš!"
"Ale notak, Bože, nech toho! Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochnesskou."

Afromanek:)

Hele, Franto, co ty vlastně děláš?
„Ale, mám zodpovědnou práci, mám pod sebou 500 lidí a šíleně se nadřu."
„A to děláš ředitele někde ve fabrice?"
„Ne... sekám trávu na hřbitově."

willy

Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů... Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit a navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov.
Začal dominikán a ukázal jablko, o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
„Jsou to mystici, bratří,“ děl knihovník. „Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva.“
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
„Ale dostal mě nejvyšší kristologií, ukázal mi kousek chleba... Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně.“
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
„Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitas!“
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
„Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou.“
Dominikáni stáli bez dechu.
„V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty... Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice.“
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
„Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký... A víte, co udělal on? Na to nadosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!“
Kuchař se přiřítil, hlasitě funě, a jásal:
„Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli, vytáh’ jabko a vytahoval se s ním, že nám je všechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh’ starej chleba, aby se živili tím. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek’, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!“

petr.462

Přijde muž ke zpovědi a povídá faráři... "Víte.. Já již nemůžu.. Ta moje tchýně...."
"Ale no tak.. Pepíku.. Nezapomeň.. Nesesmilníš!"
"Ne.. Nezabiješ!.."

adriluskolaad

Muž se ptá boha:
"Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?"
"Abys ji miloval."
"A proč jsi ji učinil tak blbou?"
"Aby milovala ona tebe!"

N.a.t.a.l.i.e

Jely jednou 4 jeptišky autem ale vybouraly se . když přišly do nebe tak je zastavil svatý petr a říká první jeptišce 'viděla jste už někdy mužský úd ' ? ' jen viděla ' odpoví jeptiška

barůů